Jubilejní 10. příběh (jupíííí) jsem si s dovolením nechala pro sebe. Chtěla bych povyprávět o mém, ne tak úplně plánovaném, žití ve Skotsku.
Jdeme na to ….
200 liber 
Po návratu z Nového Zélandu jsem odjela do Skotska na inzerát, který hledal spolubydlící. Nechtěla jsem jet jako au-pair do Anglie, a tak jsem riskla Glasgow. Do té doby to bylo pro mě neznámé město.
Do skotského Glasgow jsem odjela s 200 librami, víc jsem v tu dobu neměla, kde nájem na měsíc byl 160 liber. To mě tlačilo najít si práci, co nejdříve, abych se nemusela vrátit domů. Toto rozhodnutí bylo asi celkem odvážné, ale věděla jsem, že pokud to nevyjde, tak na letenku zpět mi rodiče půjčí, takže to byly mé zadní vrátka :).
Zadařilo se.
Do dvou týdnů jsem sehnala 2 práce – úklid v knihkupectví na ráno a obsluha v sandwich baru Subway přes den.(Podotýkám, že příběh se stal před Brexitem, to bylo ještě možné ve Velké Británii pracovat v rámci EU).
Byl to risk, ale bylo v tom velké odhodlání, že to zvládnu. Tato zkušenost mi dala velkou sebedůvěru do začátku, že se o sebe dokážu postarat. Práce na obou místech mi byla přínosná i v několika dalších věcech:
- Úklid v 3-patrovém knihkupectví – chodila jsem tam před otevíračkou a měla jsem čas si prohlížet knihy, dostala jsem i slevu, tak jsem si tenkrát koupila svou první knihu v angličtině Bílá masajka a četla po večerech.
- Obsluha v Subway – super místo na kontakt s lidmi, denní kontakt se zákazníky a spolupracovníky a nutnost mluvit. Ptala jsem se na vše, čemu jsem nerozumněla. Nějakou dobu mi trvalo než jsem se sžila se skotským, resp. Glasgowským přízvukem a slangem. Ale bylo to super a moc mě to bavilo a dalo obrovské zkušenosti do začátku.
Pokud tedy nad nějakou, možná v očích druhých bláznivou, cestou přemýslíte, neváhejte. Pokud máte vnitřní motivaci, tak se vše spojí, aby se to povedlo.
Z měsíce bylo nakonec 5 let.
Glasgow je taková menší Praha, asi 800 tisíc obyvatel. Je docela šedivé a možná i ponuré tím většinou zataženým počasím, ale má svou specifickou atmosféru.
Díky oboum pracím jsem se seznámila s místními lidmi, vydělala si dostatek peněz a pomalu se seznamovala s místní kulturou. Brzo jsem potkala i jiné Čechy, co tam žili déle a začala žít i kulturní život, ne jen pracovní. Moje angličtina se rapidně zlepšovala tím, že jsem ji každý den prostě musela používat a byla jí vystavená.
Někdy člověku prospěje být prostě hozený do vody, a kdo se nechce utopit, tak začne plavat.
Studium zdarma!
Pak se ke mně dostala informace o možnosti studia angličtiny pro cizince zdarma. Rozhodla jsem se do toho jít. Přestěhovala jsem se ke Skotce, abych byla u zdroje. Pustila jsem práci uklízečky a prodavačky sendvičů a našla si práci prodavačky v Boots (místní síť drogerií jako u nás třeba DM). To mi umožňovalo pracovat a do školy chodit odpoledne. Angličtina se mi ještě více zlepšila a na konci roku jsem si udělala i certifikát.
Navázala jsem studiem cestovního ruchu, na který se mi v Čechách nepodařilo dostat. Školu jsem jako jediná cizinka ve třídě zdárně dokončila a získala diplom 🙂
Za tuhle možnost jsem byla nesmírně vděčná a na sebe hrdá. O další kus se mi zvýšilo sebevědomí nejen v angličtině, ale hlavně, že jsem si zvládla plnit sny, které mi vždycky přišly nemožné.
Díky škole jsem se seznámila s dalšími místními lidmi, studenty i profesory.
Mít hodně známých se vždycky vyplatí … alespoň v cizině to tak platí.
A s plynulou angličtinou se mi otevřely další dvěře.
Naskytla se mi možnost překládat pro Čechy a Slováky ve zdravotnických zařízeních, u policie nebo jiných státních institucích. Dokonce jsem překládala i u soudu nebo u operace srdce. Považuji to za úžasnou zkušenost, která by se mi doma těžko podařila.
Konečně „pořádná“ práce
Díky kamarádce jsem se dozvěděla o náboru do mezinárodního týmu velkého korporátu, kam jsem byla přijata. Náš mezinárodní tým se skládal asi z 15ti lidí ze všech koutů světa – Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, Polsko, Brazílie, Ekvádor, Peru ….
Na půl roku nás firma poslala na proškolení do Londýna. Ubytování jsme měli placené a tak jsme si mohli užít “Londýn na zkoušku”. Byla to skvělá příležitost, ale osobně bych si ho na žití nevybrala. Každopádně jsem zde opět potkala skvělé lidi, zažila spoustu nových zážitků a poznala spoustu nových míst.
Troufám si říct, že ze zkušeností z této práce těžím do teď, jak pracovně, tak i v osobním životě.
Odjet cestovat
Život plynul, a začala jsem cítit, že se chci vydat dál.
Díky lidem z týmu jsem si splnila další sen, a to cestovat po Jižní Americe. Navštívila jsem i jejich rodiny. Jsem moc vděčná za jejich otevřenost a podporu a jsem neskutečně šťastná, že jsem je všechny potkala. Umožnili mi poznat více z jejich kultury a s několika jsme v kontaktu doteď.
Skoro na den přesně po pěti letech ve Velké Británii jsem odjela. Z jednoho měsíce bylo 5 let, které mi změnily a obrovsky obohatily život.
- Naučila jsem se jazyk a hlavně se ho nebojím používat. Angličtina mi otevřela další možnosti cestování a zajímavé příležitosti.
- Seznámila jsem se se skvělými lidmi z celého světa. Díky nim jsem si troufla cestovat do svých vysněných zemí i sama.
- Studium a práce v zahraničí se nejen hezky vyjímá v mém životopise, ale těžím z nich neustále.
- Mám spoustu zážitků a vzpomínek, které mě obohatily jako člověka, a které mi už nikdo neodpáře.
- Často jsem překračovala svou komfortní zónu. Nyní to ale vnímám jako ty momenty, které mě obrovsky posunuly dál. Vidím je až zpětně.
- Jsem na sebe hrdá, co všechno jsem zvládla a dokázala. Zjistila jsem, že mysl změnila přístup na CAN DO (můžeš) a EVERYTHING IS POSSIBLE (Všechno je možné.), což si snažím udržovat doteď.
- Jak se říká: Malý krůček pro lidstvo, ale velký posun pro mě.
Myslíte si, že bych tohle všechno zažila, kdybych zůstala ve svém malém rodném městě? …. Těžko :).
Nikoho nenabádám, aby odjel jen tak na blind do cizí země. Dneska už ale existuje spoustu možností, projektů s podporou, že se ani rodiče nemusí bát své potomky vyslat.
Chcete vědět jaké? Napište mi a kouknem na to.
“Nejlepší je udělat si na svět svůj pohled na základě vlastní zkušenosti.”
Jana Kalenská, autorka projektu a aktivit Život ve světě
Kdo ještě nejste přihlášeni k odebírání mého občasného Newsletteru, neváhejte se přihlásit NYNÍ, DOLE na stránce v záhlaví, a nezmeškáte žádný příběh.