K devátému článku mě přivedla konference o online výuce jazyků, které se také věnuji a velmi mě tam zaujala Kika, která učí online němčinu a při tom cestuje po světě – je digitální nomádka. Její vyprávění je velmi inspirující. Je trochu delší než příběhy v tomto seriálu bývají, ale každopádně stojí za to. Já ho miluju! Sama jsem ho četla jedním dechem 🙂
Jsem Kika, navštívila jsem 38 zemí, což není moc, ale není to ani málo. Ve většině zemí totiž nestrávím pár dní, ale spíš pár měsíců. Pracuji online, a cestování se stalo součástí každého mého dne. Baví mě zažívat drobné výstupy z komfortní zóny, a poznávat novou kulturu při nákupu či jízdě autobusem.
Jak to celé začalo?
V dětství jsme s rodiči nikdy příliš necestovali do zahraničí, a poprvé jsem letěla letadlem až v 18ti letech. Moje láska k cestování se zrodila s prvními brigádami a cestami za dobrodružstvím, které se definivně rozjelo během Erasmus+ pobytu na německé univerzitě. Odtamtud jsem vyrazila do Berlína, Vídně nebo Milána. Poprvé jsem využila couchsurfing, AirBnB nebo blabla.car. S přáteli z erasmu jsme objevili levné letenky do Bruselu, Londýna nebo Edinburghu a letěli na prodloužený víkend pryč. Také jsme začali stopovat a cestovat nízkonákladově. Projela jsem stopem Portugalsko a Španělsko od západu na východ, přes Andoru, až do Francie. V roce 2017 jsem se seznámila se svým přítelem Jirkou, se kterým jsme později prostopovali přes 10 zemí v Evropě, i v rámci závodu lowcostrace.
Cestování mě nadchlo, a věděla jsem, že chci cestovat víc, než jen jednou za rok. Nadšeně jsem obrážela cestovatelské festivaly a přednášky, a velmi mě inspirovala kniha Travel Bible nebo cestovatel Slávek Král. Po studiu a skoro dvouletém pobytu v Německu jsem odletěla poprvé mimo Evropu, do Nepálu. Rozhodli jsme se s přítelem dobrovolničit na místní škole, a procestovat Nepál a Indii. Cestovali jsme s batohy 3 a půl měsíce, a nakonec jsme se museli vrátit do Čech, kde jsme vymýšleli, co se životem. Cestování je skvělý, ale nonstop cestovat je neudržitelný způsob života, který nikam nevede. Ačkoliv jsme si vyzkoušeli, že se dá cestovat s minimálním náklady, a například měsíc života v Indii nás stál necelých 10 000 Kč na osobu, pořád člověk nějaké peníze potřebuje, a chce. Často jsme slintali nad zahrádkami restaurací přímo na pláži, občas jsme se chtěli nechat popovést Uberem nebo ochutnat místní dobroty v lepším podniku.
Rozhodli jsme se nakonec pro vlastní online podnikání, protože je to jediná cesta, jak mít více než 5 týdnů dovolené ročně. A nejen to. Člověk může pracovat odkudkoliv na světě, a může tak mít dovolenou každé odpoledne po práci nebo o víkendu, během kterého si zajede tam, kam se našinec podívá jednou za pár let, po tvrdém šetření peněz i dní dovolené.
První velká cesta
Naše první cesta po Nepálu a Indii byla úplně jiná, než naše nynější nomádské cestování. Tenkrát jsme se sbalii do dvou malách batůžků, vezli převážně sportovní a turistické vybavení, den co den se přesouvali, poznávali nová místa i nové lidi. Často jsme celé dny jen chodili po památkách a po přírodních krásách, málokdy jsme přespali více než týden na jednom místě. Indie nás naprosto nadchla. Je to obrovská země, kde máme spoustu dobrých přátel. Byli jsme dokonce pozváni na indickou svatbu, kde jsme tři dny slavili s lidmi, které sotva známe. Indická kuchyně si nás pak naprosto získala, a razantně jsme změnili životní styl, když jsme tam před čtyřmi lety přestali jíst maso. Naučila jsem se spoustu indických receptů a je to jedna z mých nejoblíbenějších kuchyní. První cesta nás změnila hodně – nejen nás jídelníček, ale také nastavení mysli, a představu o životě, jaký chceme žít.
Když si vzpomenu na to, jestli jsem se bála?
Tak ano. Strašně. Bála jsem se poprvé před odjezdem na Erasmus. Bylo to sice jen do Německa, ale byl to pro mě velký výstup z komfortní zóny. Bála jsem se, že se nedomluvím na univerzitě a na úřadech, bála jsem se toho, že tam nikoho neznám, a nikdo mi nepomůže. Tenkrát jsem neměla roaming, a každý hovor do Čech stál 8 Kč/minuta, a první dva týdny jsem neměla internet. Bála jsem se, že školu nezvládnu. Bylo to opravdu úplně jiné, než v Čechách. Se všemi mluvit německy nebo anglicky, vše si zařídit sama, poprat se s výukou, která byla nejen vedená v cizím jazyce, ale úplně jiným stylem.
No a když jsme poprvé letěli mimo Evropu, tak jsem se paradoxně vůbec nebála. Bál se můj tatínek, který mě se slzami v očích přemlouval, ať do Nepálu neodlétám, ale já jsem byla plná ideálů. Natěšená, že zažiju to, co Ladislav Zibura ve svých knihách. Brzy jsem samozřejmě zjistila, že není všechno tak růžové jako na cestovatelských přednáškách a v Nepálu jsem se hodně prala s kulturním šokem. Je to země opravdu chudá, kterou si člověk idealizuje obrazem krásných zasněžených vrcholků. Nakonec to bylo všechno úplně jinak, jak s dobrovolničením, tak s krásnou přírodou, a musela jsem začít myslet trochu realisticky. To se asi stává všem, kteří vyjedou na svoji první velkou cestu – sraz s realitou. Byla to pro mě obrovská zkušenost, a jsem za ni vděčná.
Jak cestuji teď?
Momentálně jsme na cestě už třetí rok, ale na cestě úplně jiné. Cestujeme hodně pomalu, s notebooky a vybavením, které nám slouží jako pracovní nástroje. Často zůstáváme několik týdnů i měsíců na jednom místě, a snažíme se poznat danou zemi, místní lidi, jazyk i kulturu do hloubky. Přes týden se věnujeme práci, a jsme dost často opravdu jen zalezlí ,,doma”, které tvoří AirBnB nebo pronajatý apartmán od místních. O víkendu pak vyjíždíme na jednodenní výlety po okolí našeho nového domova, poznáváme místní hory či pláže, ať už na vypůjčeném skútru, v pronajatém autě nebo místní dopravou.
Jednou za čas si uděláme týden či pár dní volna, abychom si od práce odpočali a procestovali trochu větší úsek. A pak si dvakrát do roka uděláme dovolenou delší, a to nejčastěji na Vánoce a v létě. Je to pro lidi běžné, protože většinou mají sami dovolenou, a práce tak moc není. Každoročně podnikneme nějaký 2-3 týdenní roadtrip bez počítačů, ať už na motorce, v autě nebo stopem.
Naše cestování se změnilo určitě v tom, že cítíme zodpovědnost za své podnikání, klienty a závazky. Je to méně punk, a více běžný život cizinců v zahraničí.
V čem je digitální nomádství specifické?
Jako nomádi máme vysoké požadavky na ubytování. Potřebujeme rychlý a stabilní internet, pohodlnou postel, vybavenou kuchyň, pračku, a to v některých zemích opravdu není samozřejmost. Kromě toho zůstáváme na jednom místě delší dobu, a chceme tam fungovat jako místní, ne jako turisté. Snažíme se proto vybírat levné lokality, chodit na místní trh a do supermarketů s místními, seznámit se se sousedy, a poznat méně míst, ale více lidí.
Nemůžeme si dovolit týdny offline, nemůžeme se příliš rozhodovat spontánně a bezmyšlenkovitě odletět nebo odjet. Ubylo couchsurfing pobytů a návštěv u místních, a preferujeme klid, ticho a pohodlí, abychom mohli dostát závazkům, které pracovně máme.
Zároveň se nám zněkolikanásobil budget, a restaurace s výhledem na moře, flat-white v centru města nebo půjčení auta si můžeme dovolit i několikrát měsíčně. Často si po práci zajedu odpočinou na pláž nebo se projedu na skútru po pobřeží.
Kde jsme cestovali?
Během posledních let jsme žili skoro rok ve Španělsku, půl roku na Srí Lance, půl roku v Mexiku, a pracovali jsme také z Jordánska, Turecka nebo Spojených arabských emirátů. Momentálně jsme v Guatemale, a chystáme se do Kolumbie. Španělsky mluvící země mě naprosto fascinují. Miluju teplo, kokosy, drinky, palmy a pláže, španělštinu a tu místní maňanu. Asi proto zvažujeme, že se časem usadíme na jižním pobřeží Španělska, kde si pořídíme domeček.
Jestli bych cestování doporučila?
Rozhodně bych doporučila, aby si to každý vyzkoušel, ale díky svým zkušenostem a rokům stráveným na cestách musím uznat, že cestování není pro každého. Naprosto chápu, že lidé, kteří mají milující a podporující rodinu, přátelské vztahy a skvělou práci na jednom místě, nemají důvod utíkat do zahraničí. Pokud Tě to ale jen trošku láká, a brzdí Tě strach, pak se neboj, a odjeď. Vždycky to bude lepší, než si myslíš.
Já osobně se bojím pořád. Před příjezdem do Guatemaly jsem se kvůli negativním článkům na internetu bála, že tu nebude dobrý internet, že mě tady okradou, že tu bude nebezpečno, že se bude střílet na ulicích, a nevím jaké další černé scénaře jsem si vymyslela. A jaká je realita? Krásný domek s výhledem na banánovníky a sopky.
Chceš začít cestovat a živit se výukou cizích jazyků online? Přečti si můj e-book Průvodce online lektora, kde ti dám návod, jak na to, včetně bonusové kapitoly o digitálním nomádství.
KiKa Šrédlová
Kika Šrédlová je cestovatelka, lektorka němčiny, milovnice knih, cizích jazyků i kultur a vegetariánské kuchyně. Na cestě s notebookem je už skoro tři roky, a momentálně vede tým osmi lektorek v online projektu Kika’s German.
www.kikasgerman.cz