Z příběhů, které se mi vrací od známých i neznámých lidí jsem nadšená. Všem se myšlenka inspirovat líbí a to mě motivuje pokračovat. Postupně Vám budu všechny příběhy představovat na tomto blogu. Každých 14 dní jeden.
Takže zůstaňte nalazeni a se mnou.
Na úvod začnu svým příběhem.
Nesmělé začátky
Od malička, co si pamatuji, jsem milovala mapy, glóby a svět jako takový. Moc mě lákalo někam odjet. Poprvé se mi to podařilo v 11ti letech, kdy jsem mohla vyjet se školou na výměnu do Francie. Školačka z Normandie pak zase přijela k nám. Pobyt byl trochu ubrečený, neuměla jsem jazyk, byla poprvé sama daleko od rodiny, ale byl to mega skok v mém životě, protože jsem to zvládla a vrátila se domů s tím, že chci jet znovu.
Další cesty/dovolené trvaly krátce kvůli studiu. Bylo to Španělsko, kde jsem navštívila kamaráda, který už udělal tu volbu a odjet žít do zahraničí. Moc se mi tam, i to jeho rozhodnutí, líbilo. Pak poznávací cesta po Egyptě, která mě nadchla absolutně jinou kulturou. Ale na konec jsem si říkala, že bych žít tam nechtěla, což je taky zkušenost a poznání.
Nový Zéland jako odpich
Můj sen už z dob „prstem po mapě“ byl Nový Zéland. Možná i proto, že je tak daleko, na druhé straně zeměkoule. Představovala jsem si jaké to tam asi je?
Stále jsem se bála odcestovat sama. Nevěřila jsem, že bych to sama dokázala. Nevěřila jsem, že umím dost anglicky (a to jsem odmaturovala z angličtiny i ji studovala na vyšší odborné škole), nevěděla jsem, jak se kupují letenky a zařizují víza, kde se tam shání práce atd. Ale sen byl veliký! Řekla bych, že to byl ten první SEN VĚTŠÍ NEŽ STRACH.
A ejhle! 🙂 Objevila se spolužačka se stejným záměrem a začaly jsme plánovat. Hledaly jsme informace a plánovaly celkem vydatně. Bylo to v roce 2005, kdy informací a možností ještě tolik nebylo nebo jsme o nich nevěděly. Kvůli vysněné cestě jsem skončila v práci a nechala doma přítele. Odlétaly jsme s minimem peněz jen na první dny a doufaly, že vyjde práce, kterou jsme si předem domluvily po emailu. Rodiče, ani tehdejší přítel, ani tehdejší šéfová nebyli nadšení, ale já to moc chtěla. Cestu jsme plánovali na půl roku. Ne vždy vše vycházelo dle plánu, se spolužačkou se nám cesty rozdělily, ale to co jsem tam zažila je nezapomenutelné.
Přiletěly jsme, koupily ojeté auto, pracovaly jsme v ovocném sadu, cestovaly, spaly všude možně pod stanem nebo v autě, viděly jsme první východ slunce na Zemi, setkala jsem se s kamarádem z dětství, který tam již několik let žil, potkala jsem spoustu skvělých lidí místních i dalších cestovatelů z různých koutů světa, zlepšila se v angličtině, naučila se péct chleba, tvrdě pracovala na vinicích, prodala auto a koupila jiné, vydělala si na další cestování, vylezla hory, koupala se v oceánu, spala poprvé na pláži a viděla Jižní kříž viditelný jen u protinožců, viděla jsem tučňáky, lachtany i mrože ve volné přírodě, objímala stromy větší než jsem si kdy uměla představit, byla na bodě bližším Antarktidě než rovníku ….. zážitků mám moře. Nakonec jsem si i prodloužila letenku, protože se mi domů nechtělo.
Poznání sebe
Vrátila jsem se nadšená. Zapomněla jsem na všechny těžkosti a uchovala si jen ty báječné zážitky a zkušenosti. A tím vlastně začala moje vášeň pro cestování a poznávání nových kultur, zemí, krajin.
Potkáváním nových lidí zjistíte i spoustu věcí o sobě. Někdy si člověk ujasní i věci, které nechce a které pro něj nefungují, i když někomu jinému můžou vyhovovat. Procvičíte si a zdokonalíte jazyk, případně se naučíte jiný. Zjistíte, že se domluvíte třeba i s protinožcem 🙂 Člověk „vyroste“, posílí si sebevědomí vším tím, co zvládne. Jiná kultura je prostě jen jiná, není lepší nebo horší. Nemusíme následovat vše, co nového vidíme, nemusí nám chutnat vše, co nového ochutnáme, ale je skvělé mít tu zkušenost a respekt k rozdílnostem.
Prostě si rozšířit obzory. Až dle vlastní zkušenosti si můžeme udělat vlastní názor.
Do té doby je to jen zkušenost a přebíráme názory někoho jiného, kdo nám to řekl nebo od koho jsme to četli.
Zjistila jsem, že miluji více přírodu než města. Že miluji toulat se po horách a sedět třeba hodiny na vrcholku a dívat se do kraje. Příroda je všude zajímavá, rozmanitá a jedinečná. A častokrát na cestách vidíme úkazy, které doma není možné vidět. Můžeme třeba vyzkoušet nové sporty. Víc teď i oceňuji přírodu, kterou mám pak doma kolem sebe – krásné Krkonoše.
Motýly v břiše
Před každou další cestou mám stále „motýly v břiše“, takovou tu nervozitu a vzrušení z toho nového, co přijde. ALE vždycky zvítězí to CHUŤ ZAŽÍT NOVÉ NAD STRACHEM! Nasednu do letadla a strach je pryč a už se jen těším a tetelím blahem :).
Myslím, že překonat strachy kvůli tomu, po čem toužíme se mnohonásobně vyplatí a vrátí v sebeuspokojivém pocitu. Zjistíme, že dokážeme víc než si myslíme. Pokud něco chceme a jdeme si za tím, vesmír nám bude nápomocný a věci se budou dít v náš prospěch. Dělejme rozhodnutí ze srdce a důvěřujme procesu.
Cestám zdar!
Kdo ještě nejste přihlášeni k odebírání mého občasného Newsletteru, neváhejte se přihlásit NYNÍ, DOLE na stránce, a nezmeškáte žádný příběh.
“Nejlepší je udělat si na vše svůj pohled na základě vlastní zkušenosti.”
Jana Kalenská, autorka projektu a aktivit Život ve světě