Příběh č. 17 mi na blog napsala velmi inspirativní osoba, která se zajímá a praktikuje udržitelný způsob života ve všech sférách, což je mi sympatické, finanční poradkyně a zastánkyně ekologického investování, Pavla Wernerová.
Když se mě někdo zeptá na moje záliby, cestování bude pravděpodobně první věc, kterou zmíním. Na cestách jsem totiž zažila asi ty nejlepší (a mnohdy i nejbizardnější) zážitky, které mám. Proto bych se o něm ráda rozepsala více v tomto článku a nasdílela pár svých tipů nejenom k tomu, jak se k cestování může dostat každý, ale i co vše na cestách můžete zažít. A často jsou to věci, které by vás ani nenapadly.
Na cestování není potřeba miliony
Už když jsem byla studentem, byla jsem většinu času na cestách. A ne, neměla jsem miliony ani jsem nedostávala příspěvky na cestování od rodičů. Většinu času jsem cestovala poměrně značně low cost a využívala jsem všechny možnosti, které se mi naskytly.
Dost často od lidí, kteří necestují, slyším jako důvod pro necestování právě cenovou náročnost. Přitom vlastně neví o spoustě příležitostí, jak cestovat levně, případně téměř zadarmo.
Během studijních let jsem využívala převážně příležitosti určené přímo pro studenty. Ať už studijní programy Erasmus, kdy jsem vyjela na semestr či dva do zahraničí a studovala tam jako místní, stáž v Indonésii, kde jsem díky organizaci AIESEC bezplatně bydlela 2 měsíce u místní rodiny a zároveň učila v místní jazykovce angličtinu, a nebo Work and Travel, kde jsem vyjela na léto pracovat do Ameriky a procestovala díky tomu i značnou část USA.
Na tyto pobyty jsem dostala stipendium, měla ubytování či jídlo zdarma anebo jsem si tam vydělala dostatečné množství peněz, že jsem si i nějaké přivezla domů.
Zároveň i tyto pobyty jsem se snažila co nejvíce vytěžit a mít za co nejméně peněz co nejvíce zážitků. Například na Erasmu ve Finsku a Švédsku jsem se přidala do místního klubu Erasmus Student Network, díky čemuž jsem se pak jako vedoucí studentských zájezdů dostala zadarmo na týdenní výlet do Laponska (kde jsem se mohla projet i na psích spřeženích nebo na sněžném skútru).
V Indonésii, kde jsem po 2 měsících byla poměrně zvyklá na dohadování se s místními o cenách, jsem na konci během cestování na Bali „ukecala“ za naprosto směšnou cenu kupu vodních sportů, jako například vodní skútr anebo potápění s dýchacím přístrojem.
Tyhle příležitosti přitom může využívat každý. Jako základ mi tady připadá zkoumat příležitosti, kam člověk může vyjet. Já mnohokrát chodila na různé cestovatelské přednášky, abych zjistila, jaké možnosti vůbec mám. Stejně tak je potřeba se nebát trochu ozvat a „nacpat“ se tam, kde je možnost.
I když už jsem nyní v pracovním procesu, příležitosti levně někam vycestovat hledám pořád. I jako pracující jezdím na krátkodobé tréninkové Erasmus programy, kam můžu v jakémkoliv věku (já mám moc ráda programy přes EYCB Břeclav) a nyní tento článek píši z anglického Bournemouth, kam jsem se dostala jako delegátka jazykových kurzů pro mládež. Hledala jsem totiž příležitost, jak se podívat opět levně do své milované Anglie a zároveň ideálně navštívit svoji blízkou osobu. Levně do Anglie jsem se dostala a s danou osobou nyní dokonce bydlím ve stejném městě. Nic není nesplnitelné.
Dobrovolnictví jako dveře k mnoha zážitkům
Nyní trochu navážu na předchozí část. Jedna z věcí, která je pro mě hodně důležitá, je dobrovolnictví.
Nejvíc činností v rámci dobrovolnictví jsem zažila na vysoké škole. Tam jsem dobrovolničila v mnoha různých oblastech a vlastně i zemích.
V Indonésii jsem díky dobrovolnické výuce angličtiny strávila 3 měsíce.
V rámci svých 3 studijních pobytů v zahraničí jsem si dobrovolničení taky užila. Ve Švédsku jsem díky
pomáhání se školním v Erasmus klubu mohla vyjet na týden zdarma do zmiňovaného finského Laponska, ve Finsku díky stejné činnosti do Petrohradu a v Anglii jsem se přidala do zahradnického klubu, kde jsme společně okopávali “kampusovou zahrádku” a užívali si socializaci „introvertně přijatelným způsobem“.
Věc, kterou jsem nestihla a asi už ani nestihnu (protože budu limitovaná věkem), je dlouhodobé dobrovolnictví přes Erasmus programy. Zde člověk získá zadarmo ubytování, dostane menší kapesné a většinou kolem roku pracuje v zahraničí například v rámci ochrany přírody, v pomoci uprchlíkům či v mnoha dalších oblastech, které vás napadnou.
Dobrovolnictví je krásná možnost toho, jak spojit cestování s přesahem dál.
Nikdy nevíte, co na cestách zažijete
To, co mám nejvíce ráda na cestování, je pestrost zážitků, které člověk zažije. Ať už co se týká spaní na různých místech, potkávání lidí všeho druhu či zážitků, které jsem ani nečekala, že někdy budu mít.
Spala jsem na spoustě zvláštních míst: od opuštěných budov nádraží, přes kostely a byty naprosto cizích lidí, které jsem znala 5 minut, až po londýnskou privátní nemocnici, kam se chodí léčit celebrity.
Podobná variabilita byla u lidí, které jsem potkala. Během cestování jsem potkala jedince s nabídkami na milé večeře, stejně tak jedince s méně milými nabídkami ke sňatku.
A zážitky, těch bylo nespočet. Surfování na Bali, osobní „služka“ v Indonésii (ne, na to jsem si ani po 2 měsících nezvykla), skákání do sněhu ze sauny v Laponsku, „dozorování“ opilých studentů na lodi ze Stockholmu do Tallinu (díky čemuž jsem se dostala zdarma do Estonska) anebo spousty střetů s policisty různých národností (ti francouzští jsou méně oblíbení, britští naopak se velmi „osvědčili“).
U cestování člověk nikdy neví, co ho potká. A to je na tom to nejvíce kouzelné.
Pokud tedy váháte, jestli někam vycestovat, udělejte to. Díky tomu získáte zážitky, na které doma z gauče můžete sledovat možná tak jenom na youtube videích.
Pavlu můžete blíže poznat a seznámit se s jejími činnostmi v jejím projektu ZA LEPŠÍ ŽIVOT.